Jak vypadá práce architekta interiérů: denní rutina, nástroje a výzvy

Stále si představujete architekta interiérů jako někoho, kdo jen vybírá barvy na zdi a řádí s nábytkem? To je jen malá část příběhu. Práce architekta interiérů je kombinace techniky, psychologie, stavebního práva a umění - všechno to dohromady v náročné, ale velmi živé denní rutině.

Co vlastně architekt interiérů dělá?

Architekt interiérů neřeší jen to, jak bude vypadat kuchyně. Řeší, jak lidé v prostoru žijí. To znamená pochopit, kde se člověk cítí nejbezevře, kde se ztrácí, kde se zdržuje, kde se směje. Většina projektů začíná rozhovorem - ne na kávě, ale v bytě, kde klient sedí na původním křesle, které už neumí držet jeho zad. Nebo v prázdném bytě, který se má stát domovem pro rodinu s dětmi, starými rodiči a psem.

Architekt nejen slyší, co klient říká, ale i to, co neříká. Když řekne: „Chci, aby to bylo světlé a pohodlné“, znamená to často: „Nechci cítit se jako v kanceláři“ nebo „Nechci, aby mi děti všechno rozbily“. Tohle je ta první fáze - pochopení potřeb.

Od návrhu k plánům: jak to vypadá na počítači

Poté, co víte, co klient chce, přichází čas na návrh. Ne na papíře, ale v softwarech jako AutoCAD, SketchUp nebo Revit. Tyto nástroje nejsou jen pro kreslení - jsou pro simulaci života. Můžete zjistit, jestli se při otevření dveří do koupelny náhodou nesrazíte s lednicí. Nebo jestli bude v kuchyni místo na sedm lidí, když se přijde k večeři celá rodina.

Každý návrh musí respektovat stavební předpisy. V Česku je to třeba požární bezpečnost, výšky stropů, minimální plochy koupelen nebo požadavky na osvětlení. Pokud máte byt ve staré budově, musíte zjistit, co smíte dělat s nosnými zdmi. Někdy stačí jen přesunout stěnu o 30 cm - a celý byt se změní. Někdy musíte počkat na schválení od správce domu, což trvá týdny.

Na počítači vytváříte nejen půdorysy, ale i 3D náhledy. Klient si může projít bytem jako ve hře - vidět, jak světlo padá ráno na kuchyňský ostrov, nebo jak vypadá koupelna při světle žárovky. Tohle je ta část, která přesvědčí. Lidé nechápou půdorysy. Ale když vidí, jak se v tom prostoru pohybují, najednou to pro ně dává smysl.

Práce s materiály a dodavateli

Návrh není konec. Přichází výběr materiálů. A to není jen „chci dřevo“ nebo „chci kámen“. Je to o tom, co vydrží, co je bezpečné, co se dá čistit, co nezčerná za rok. Když děláte byt pro rodinu s malými dětmi, neberete luxusní koberce, které se za měsíc rozpadnou. Vyberete laminát s vysokou odolností proti opotřebení, který je vyráběný v Česku a má certifikát E1 pro nízkou emisi formaldehydu.

Spolupráce s dodavateli je klíčová. V Olomouci mám důvěryhodného zedníka, který ví, jak správně zateplit stěnu, aby se nevyskytovala plíseň. Máme společného obchodníka s kuchyňskými systémy, který mi dodává výrobky s 15letou zárukou. A mám kamaráda, který vyrábí ručně dřevěné výplně dveří - ty jsou dražší, ale každá je jedinečná a zvládne se vložit do historického bytu, kde normální dveře vypadají jako z IKEA.

Tady je první věc, kterou lidé přehlížejí: kvalita se platí dvakrát. Když si klient vybere levnější koupelnu, která za tři roky začne trhat, platí za to znovu. Když vyberou kvalitní, výdrží 20 let. A většinou to stojí jen o 15-20 % víc na začátku.

Práce na stavbě: když se plány stávají realitou

Největší chyba? Předpokládat, že všechno půjde podle plánu. Ve skutečnosti se všechno mění. Zedník řekne, že nosná stěna je silnější, než jste mysleli. Elektrikář řekne, že kabeláž nemůže jít tam, kde jste plánovali. Dodavatel zpožďuje dodávku kuchyňské linky. A klient najednou chce, aby byla koupelna větší - i když už je základní stěna vystavěná.

Tady začíná skutečná práce. Musíte být jako řidič auta, které se neustále mění. Změny zapisujete, komunikujete s všemi, přepočítáváte náklady, upravujete plány. A všechno to musíte dělat tak, aby klient necítil, že se všechno ztrácí. Většinou jen potřebuje vědět: „Tohle je možné. A tady je důvod, proč to má smysl.“

Na stavbě jste nejen architekt. Jste koordinátor, řešitel problémů, psycholog a někdy i záchranný tým. Víte, že když se klient rozzlobí, není to kvůli kuchyni. Je to kvůli tomu, že se cítí bezmocný. Vaším úkolem je mu dát zpět kontrolu.

Co se děje po dokončení?

Když je byt hotový, nekončí práce. Přichází fáze „přizpůsobení“. Lidé se přestěhují, vkládají věci, které jste nečekali - a najednou se celý prostor chová jinak. Například: v kuchyni je příliš mnoho světla, protože klient nainstaloval tři žárovky místo jedné. Nebo se děti učí, že na kuchyňský ostrov můžou lezet - a zábradlí je příliš nízké.

Tady přichází návštěva „po třech měsících“. Nejde o to, jestli se něco rozbilo. Jde o to, jestli se lidé cítí dobře. Jestli se v koupelně neztrácejí. Jestli mají místo na všechno. Jestli se ráno probouzejí a cítí: „Tohle je můj domov.“

Největší odměna? Když vám klient po roce pošle fotku - a na ní je jeho dcera, která sedí na původním křesle, ale už na něm je nový koberec, a za ní je nová kuchyně, a všechno vypadá, jako by to bylo vždycky tam. To je ten okamžik, kdy víte, že to mělo smysl.

Co vás čeká, když chcete být architekt interiérů?

Není to práce pro ty, kdo chtějí 9-5. Je to práce pro ty, kdo mají chuť na nepředvídatelnost. Každý projekt je jiný. Každý klient je jiný. Každý byt má svou historii.

Potřebujete základní vzdělání - obvykle vysokoškolské, často na VŠUP nebo VUT v Brně. Ale většina lidí, kteří mají úspěch, se učí na vlastní kůži. Přečetli si stovky knih o světle, o psychologii prostoru, o materiálech. Navštívili stánky na stavebních veletrzích v Brně a Praze. Mluvili s výrobci, zedníky, elektřináři. A začali poznávat, co funguje a co ne.

Největší chyba začátečníků? Chtít všechno dělat sám. Architekt interiérů není kreslíř, zedník, elektřinář, dodavatel a psycholog najednou. Je to ten, kdo ví, koho kdy volat. A kdo umí slyšet - opravdu slyšet - co lidé potřebují, nejen co říkají.

Je to hodné peníze?

Ne. A ano. Začátečník v Olomouci vydělává kolem 25 000 Kč měsíčně. Zkušený architekt s dobrým portfoliem může mít příjem 60 000-100 000 Kč měsíčně. Ale to znamená, že máte 3-5 projektů zároveň, každý trvá 6-12 měsíců, a každý má stovky rozhodnutí.

Největší příjem přichází z návrhů, které se opakují. Když máte dva byty, které se líbí, a klienti vám řeknou: „Můžete to udělat i pro mě?“ - to je ta chvíle, kdy se práce stává udržitelnou.

Co vás čeká, když začnete?

• Nejprve si vytvořte portfoliok: udělejte tři malé projekty pro přátele - bez platby, jen pro zkušenosti.
• Naučte se základy software: SketchUp je zdarma, AutoCAD má studentovskou verzi.
• Pojďte na výstavy: Interiér & Design v Praze, Stavba & Bydlení v Brně.
• Seznamte se s českými normami: ČSN 73 0540-2 pro bytové prostory.
• Nebojte se říct „nevím“ - ale vždycky najděte odpověď.

Práce architekta interiérů není o tom, jak vypadá byt. Je o tom, jak se lidé cítí, když v něm žijí. A to je větší výzva než jakýkoliv návrh na papíře.